Duše Pavla Skryji, brněnského rodáka a jednoho z nejlepších evropských mečířů je nemocná. Tato nemoc je dnes velmi vzácná a na rozdíl od všech ostatních známých chorob je i velmi romantická a krásná. Pavel Skryja je posedlý – posedlý středověkem.
To, co v jeho útlém mládí začalo historickým šermem, rozvíjelo se studiem středověkých výrobních technologií, způsobů života, umění kuchařského i etikety rytířské se v posledních desetiletích zúžilo na posedlost po dosažení dokonalosti v prastarém řemesle – umění mečířském.
Pro Pavla Skryju je mečířství jeho životem. Od kdysi ne příliš dokonalých pokusů zhotovit přesné repliky historických zbraní, přes řemeslně dokonalé výtvory a profesionální restaurátorskou činnost pro zámecké expozice se dostáváme k současným výtvorům, hodným nejvyšších ocenění v oboru uměleckého kovářství.
Skryjovy repliky můžeme najít v četných soukromých sbírkách nejen v České republice, ale i v Rakousku, Německu, Anglii a ve Spojených státech amerických. Výrazným rysem jeho prací je tvrdošíjné zachovávání dobových výrobních postupů a dnes i zcela výjimečných výrobních technologií.
V posledních letech zaujal Skryja odbornou veřejnost "znovuoživením" jedné z nejstarších a nejnebezpečnějších technik zlacení kovu. Tato technika, dnes světovými uměleckými mečíři téměř nepoužívaná vznikla již v období před Kristem. Zlato, o ryzosti 24 karátů se rozpustí ve rtuti, takto se nanese na kov, aby pak, po odpaření rtuti zůstalo na zbroji ryzí zlato.
Vzhledem ke značnému množství rtuťových výparů, které vznikají v průběhu zlacení touto metodou, proslavilo se použití této techniky zlacení kovu v dějinách vysokou úmrtností kovářských tovaryšů. Snad proto najdeme v dnešních restaurátorských knihách o této technologii jen kusé a neúplné informace
A tak se tato technika stala alchymistickou třešničkou na pomyslném dortu z damascénské oceli, potaženém patinou, odpovídající skutečnému stáří historických originálů.
Toto je současný pohled do dílny vyspělého mečířského mistra, pana Pavla Skryji, reprezentující umělecké řemeslo, dávno zapomenuté během neúprosného času – mečířství v jeho klasické, krásné a čisté podobě. Deutsch version