Tato replika meče stráží Dóžecího paláce Benátské republiky je jedním z vrcholných typů těchto zbraní.
Vrcholné typy Schiavon se vyznačují složitějším propracováním košů, spolu se zeštíhlením jejich linií. Tvar koše této Schiavony by vypadal moderně i v dnešní době, pokud by se běžně vyráběly.
Rané typy Schiavonn se vyráběly již před rokem 1600 a výroba jejich vrcholných typů byla ukončena až anexí Francouzskou armádou v průběhu Napoleonských válek.
Tato replika byla vyrobena původní výrobní technologií. Dřevěná rukojeť je potažená kůží. Schiavona je dodatečně patinovaná podle stavu dochovaného originálu.
Jak se pozná skutečně kovaný koš Schiavonny?
Sváry v ohni musí být rozpoznatelné uvnitř košů, kde nebývaly dodatečně opracovány.
Pro tuto náročnou kovářskou technologii jsou tedy charakteristické plastické a proměnlivé profily úponů koše Schiavony. Současná výroba počítá se svařováním úponů autogenem, nebo vypalování košů z plechu laserem.
Pro výrobu repliky Schiavony je nutné mít k dispozici originál. Vyžaduje to především správné propracování košů vrcholných typů Schiavon, které jsou známy elegantními a harmonickými liniemi z jakéhokoli úhlu pohledu. Každý z mnoha jednotlivých úponů, zachovává dokonalou proporci celého koše.
Koš vrholného typu Schiavony je však dokonale funkční a erogonomický. Dokonale plní svoji funkci, kterou je ochrana ruky, aniž by jakkoli překážel, zachytával o výstroj a podobně.
Veškeré úpony tvořící koš Schiavony musí být předkovány ve správných, přesných délkách. Úpony koše se následně svařují v ohni a i jen milimetrový rozdíl způsobí vychýlení jiného úponu, čímž se naruší jinak dokonalá harmonická linie celého koše.
Jednotlivé úpony pak také samozřejmě na sebe nenavazují, jak by měly. Při určování správných délek úponů koše je třeba počítat nejen s roztažností a smršťování kovu při ohřevu a chladnutí, ale také s úbytkem materiálu vzhledem k celkovému množství ohřevů při svařování. Na jeden ohřev je možné svařit pouze jeden úpon.
Náročnost výroby košů původní technologií svařením v ohni spočívá i v citu pro samotné kování. Jeden úder kladivem navíc opět znamená prodloužení jednoho úponu a následné vychýlení jiného mimo požadovaný tvar koše.